Všichni z vlastních zkušeností dobře víme, jak je u nás na mnoha místech nejednou hustý silniční provoz. Silnice a ulice jsou plné vozidel, která jezdí sem a tam, řidiči si nejednou nepočínají zrovna zodpovědně a cyklisté či chodci jakbysmet. A tak se prostě někdy stane, že se nepodaří včas zastavit či uhnout, že se přehlédne nějaký ten blížící se vůz, člověk nebo dopravní značení. A následuje nehoda.
Takové nehody se stávají dnes a denně. A není jich rozhodně málo. A důsledkem těchto bývají škody na majetku, na zdraví a někdy i na životech. Není to radostné konstatování, ale realita je prostě taková.
A co když někdo takovou dopravní nehodu odnese? Co když na ni doplatí? Pokud je tu poškozeným nebo spoluúčastníkem, má pochopitelně smůlu. A štěstím v neštěstí je to, že někomu takového může náležet odškodnění za újmu, kterou utrpěl.
Jenže pojišťovny, které odškodnění při dopravní nehodě řeší a proplácejí, usilují o to, aby je to stálo co nejméně. A tak využívají kdejakou možnost, jež by je zbavila povinnosti platit, případně se snaží snížit vyplácené pojistné na minimum. A leckdy se jim to i povede, protože se poškození cítí být bezbrannými. Vždyť co proti pojišťovně zmůžou?
Zmůžou toho ale vlastně docela dost. Pokud si nechají pomoci od někoho, kdo je na jejich straně a kdo jim s bolestným, ztíženým společenským uplatněním, ztrátou na výdělku po dobu pracovní neschopnosti i po ní nebo dalšími záležitostmi pomůže, lze se tu domoci i daleko většího pojistného plnění. A to je logicky dobře, protože by neměl někdo doplatit na to, že byl poškozen.
A naštěstí existují pomocníci, kteří toto pomáhají úspěšně řešit. A tito pomohou klidně nejen ve výše zmíněných oblastech, ale i v případě pracovních úrazů. A člověk si díky nim může být jist tím, že ho nikdo nevezme na hůl, že nebude jeho odškodnění spíše pomyslnou urážkou než skutečnou pomocí v těžkých chvílích.